Skvěle rozjetá kariéra, pak náhlá stopka, pád a postupné hledání cesty k radosti i svobodě. Přesně to spojuje cukrářku Ivetu Fabešovou a producentku Pavlu Janouškovou Kubečkovou, které o svých pádech otevřeně promluvily na letošním Forbes Women’s Summit.
Ten se konal už popáté u příležitosti vydání tradičního žebříčku nejvlivnějších žen Česka, v němž jsou kromě podnikatelek a žen z byznysu i političky, právničky, vědkyně nebo třeba filantropky.
Původně si Pavla Janoušková Kubečková, která letos získala už třetího Českého lva, myslela, že jen zpomalí. Byla dost přepracovaná, cítila na sobě, že má nakročeno k syndromu vyhoření, a tak se rozhodla, že odejde z produkční firmy, kterou měla se svým kolegou a založí si vlastní menší podnik. Jenže realita byla náročnější než plán a nakonec vyhoření i tak neunikla.
„Nebyla jsem schopná nastartovat novou firmu, trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vyhrabala. Jen jsem chtěla být milá, dělat lidem radost a ne říkat lidem, kdo má co dělat,” vzpomínala na období před třemi lety.
A tak místo pokračování ve skvěle rozjeté kariéře, kdy produkčně spolupracovala například s režisérkou Agnieszkou Holland, se přestěhovala do maringotky na Kokořínsku, odkud vedla jen krátká cesta k práci v cukrárně. „Spíš než cukrářka jsem byla špatná servírka, rozdávala jsem zákusky, myla záchody a podlahu,” popisovala s úsměvem období, kdy se postupně restartovala.
Foto Martin Svoboda
I skutečná cukrářka Iveta Fabešová vzpomíná na nejtěžší chvíle ve svém životě s optimismem. Společně s dnes už bývalým manželem vybudovala úspěšnou síť cukráren IF Café. Po rozvodu o ni ale rázem přišla. „Odehrálo se to velmi rychle. Najednou ze společnosti, která měla sto dvacet zaměstnanců, jsem byla se stovkou v peněžence a dvěma dětmi za zády. Nejdřív nechcete věřit, že jste opravdu na nule,” popisovala svou zkušenost Iveta Fabešová.
Místo dlouhého litování zapnula autopilota a začala svůj byznys znovu budovat od začátku. „Věřila jsem, že cesta, jak ji jdu i s tím pádem, je správná a že na konci bude pozitivní výsledek. Dodávalo mi to odvahu, že to dopadne dobře,” řekla na summitu Forbesu, který letos v prostorách jednoho z Křižíkových pavilonů pražského výstaviště navštívilo přes pět stovek lidí.
„Lekce, kterou mi život dal, bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát,“ vzpomínala žena, která má nyní jednu kavárnu v pražské Werichově vile, kde se na její zákusky stojí opět fronty.
Právě ty jsou pro ni dnes ztělesněním úspěchu, který si užívá víc než kdy dřív. „Našla jsem velký klid a svobodu, byť byla draze vykoupená, ale je to to nejcennější,” řekla jedna z nejvýraznějších žen české gastroscény, která se díky bolestivé zkušenosti naučila dělat jen věci, které chce a které jí dávají smysl.
A jak říká, naučila se taky to, že než začnete s kýmkoli hrát nějakou hru, je nutné určit si její pravidla. S tím naprostou souhlasí i Pavla Janoušková Kubečková. Která sice po svém vyhoření nemusela rychle řešit, jak pokračovat dál a mohla na čas vypnout, ale ani to nebylo tak jednoduché, jak to zní.
„Je to na jednu stranu luxus, ale na druhou stranu se vám otevře ohromný prostor na uvažování, což není někdy úplně příjemné,” popisovala, jak se cítila pod tlakem až existenciální frustrace a hledala smysl v tom, co bude dál dělat.
Postupně přišla na to, že její cesta nemusí být lineární a že je to tak v pořádku. „Vždycky jsem měla asi dvacet tisíc věcí, které jsem chtěla dělat a to mám bohužel pořád. Ale myslím, že člověk má právo to měnit tisíckrát. Můžete něco prozkoumat a zase jít dál,” říká producentka.
Hlavní je podle ní ale to, aby z toho, co člověk dělá, nezmizela radost. „To si připomínám i ve chvíli, kdy uvažuju o tom, že bych se vrátila ve filmu k produkci. Ale vím, že už nechci, aby to bylo hnané úspěchem,” dodala Pavla Janoušková Kubečková.
