Promiňte, ale k této věci se už nevyjádřím, odpověděl vážený profesor na dotaz, co si myslí o nástupci bývalého ministra zdravotnictví a případném vyhlášení nouzového stavu.
Roman Prymula totiž podle něj požádal lékaře, aby se zdrželi vyjadřování svých názorů, protože tak vzniká chaos, lidé jsou zmatení a dvě bojovné skupiny – zastánci tvrdých covidových opatření a antirouškaři – pak dostávají novou munici a ještě víc chřestí zbraněmi.
Je to od začátku jako na tenise. Laik ví, že po ulicích, a hlavně v uzavřených prostorách, lítá virus, a že je to bídák zákeřný, někomu spustí rýmu nebo ani to, jinému napíše parte. Jenže to je tak všechno, co se o něm dá s jistotou říct. A tak se dívá od jednoho lékaře ke druhému a sleduje informace jako míčky létající přes síť.
Je to hrůza! Katastrofa!
Chřipečka! Nic, co by tu už nebylo!
Lidi, blázněte! Lidi, neblázněte!
Dělení národa na tlumočníky černých scénářů a lehkovážné popírače začalo hned na jaře. Podle psychologa Tomáše Vašáka k té první skupině tíhnou spíš lidé úzkostní, kteří paradoxně místo aby strčili hlavu pod polštář a čekali, až to přejde, vyhledávají nové a nové zprávy a sami sebe i okolí občas děsí.
Ti druzí bývají naopak lidé sebevědomí, kteří nemají zrovna malé ego. „Kdybych je měl blíž charakterizovat, tak vtipem: Chuck Norris chytil koronavirus, ale pak si to rozmyslel a zase ho pustil,“ říká Vašák.
Další částí popíračů jsou ti, kteří nepatří k mainstreamu, občas dokonce vyznávají konspirační teorie, a místo aby chodili se staniolovými čepičkami na hlavách, strhávají z obličejů roušky a tvrdí, že se vůbec nebojí. Často používají fráze o promořenosti a o tom, že si tím vším musíme projít.
Obě znepřátelené skupiny si postavily do čela své vůdce, kteří říkají to, co skupiny chtějí slyšet. Vašák upozorňuje, že se tomu říká ‚confirmation bias‘, tedy vyzobávání jen takových informací, které člověku potvrdí postoj, který už zaujal.
Většina z oněch „vůdců“ však o svou pozici nestála. Prostě jen řekli svůj názor a strany si je na základě toho zabraly pro sebe jako své mluvčí a symboly jediné správné pravdy. Rozletěli se po sociálních sítích a jejich vyjádření začala žít, někdy i všelijak překroucená a vytržená z kontextu, vlastním životem.
Symbolem popíračů se stal v první vlně kardiochirurg Jan Pirk. Označil covid-19 za chřipku, která by měla projít populací, aby v ní vznikla přirozená imunita. Navíc sám nemoc prodělal, nic moc příjemného, vyjádřil se, ale konstatoval, že chřipka, kterou chytil před několika lety, byla mnohem horší – a od té doby se nechává očkovat.
Pesimisti se na něj sesypali, jak si může dovolit, on, lékař srdce, brát do úst to, co náleží jen epidemiologům či virologům! Když s podobně laděným názorem vystoupila lékařka z laboratoře, mikrobioložka Václava Adámková, Pirka z pomyslného piedestalu odpíračů sesadila. Mluvila o tom, že takových virů už tu bylo, a jestli se lidstvo má něčeho bát, jsou to bakterie.
Tváří optimistů se stala i další odbornice z laboratoře Soňa Peková. Ta prohlásila, že byl virus uměle vytvořen v laboratoři, a předpovídala, že se takzvaně vyžije a sám zmizí.
Proti těm, kdo tak trochu bagatelizovali, stála řada odborníků z oficiálních míst, kteří se naopak tvářili velmi vážně. Mezi nimi se pohybovala skupina lékařů, kteří se snažili držet faktů a příliš do nich nepromítat svoje názory a zkušenosti.
Jedním z nich byl například epidemiolog Rastislav Maďar, bývalý člen pracovní skupiny ministra zdravotnictví pro uvolňování karanténních opatření, který se rouškám nebránil, ale nebyl pro to, aby se v létě nosily všude jako na jaře. Nebo vakcionolog Jiří Beran, který podrobně a srozumitelně vysvětlovat okolnosti přípravy vakcín.
Beran riziko viru nesnižoval, ale zároveň upozorňoval, že existuje běžně dostupný lék, který se vyrábí už 50 let a velmi dobře funguje jako podpůrná léčba, protože významně zvyšuje imunitu.
Jak říká Tomáš Vašák, lékařům a vědcům v dnešní době vůbec nezávidí, protože informací je sice více než na jaře, ale v komentářích je těžké ubránit se promítání subjektivních názorů. „Je obtížné najít zdroj, který je skutečně objektivní, lépe řečeno, jehož informace jsou založené na důkazech. Osobně za takový považuju třeba Univerzitu Johnse Hopkinse,“ dodává Tomáš Vašák.
Během července a v první půlce srpna se situace trochu uklidnila, ale byl to klid před bouří, který se s koncem prázdnin začal měnit ve vichřici. Rostly počty nakažených a hospitalizovaných a na scéně se objevily nové nebo staronové tváře.
Lékařské kapacity z obou pólů se znovu utkávají v televizních debatách a jejich slova opět uhání virtuálním prostorem. V Otázkách Václava Moravce se střetli například ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík, který kritizuje masivní testování, a hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal, který je naopak jeho zastáncem.
Vyostřený byl i duel prezidenta stomatologické komory Romana Šmuclera a parazitologa Jaroslava Flégra, proslulého především výzkumem toxoplasmy a nyní tím, že bije proti koronaviru na poplach.
Zatímco Flégr varuje, že pokud se nepřijmou tvrdá opatření, bude mít země desítky tisíc mrtvých, Šmucler stojí na opačné názorové straně. Doslova prohlásil, že by se lidé neměli strašit počty úmrtí, protože situace tak dramatická není, a z přenosu televize CNN Prima News dokonce v průběhu debaty odešel.
Doba pandemická je pro všechny skupiny zrádná. Údajů, o které by se dalo skutečně opřít, je stále málo. Medvědí službu konají sociální sítě, kde se šíří dezinformace a rozpoznat je dělá problém laikům i odborníkům. „Hezky to řekl fyzik Richard Feynman: Nezáleží na tom, jak je teorie krásná, ani na tom, jak inteligentní je ten, kdo ji říká, ale záleží na důkazech. Toho bych se držel,“ míní Tomáš Vašák.
Stejně jako teď roste počet nakažených, ale i vyléčených, přibývá totiž i důkazů. Jakkoli je požadavek Romana Prymuly, aby lékaři vystupovali v médiích jednotně, nebo raději neříkali nic, nedemokratický, může dát vyniknout informacím založeným právě na důkazech.
Aby nezapadly v balastu těch druhých, které šíří obě dvě skupiny, ti, co straší i popírači.
