„Dneska už jdeme domů, protože toho máme dost, ale zítra ráno zase na značkách,“ říká do telefonu kolem půl desáté večerní šéf Brašnářství Tlustý Ivan Petrův. Podle hlasu je dost vyčerpaný, ale rozhodně neztrácí bojovnost a optimismus.
„Pereme se jako o život, protože nám o něj z pohledu firmy jde,“ konstatuje lakonicky.
Tržby populárního brašnářství spadly doslova ze 100 tisíc korun denně na 185 korun denně. Opasky, brašny či peněženky nejsou nyní z pochopitelných důvodů centrem zákaznického zájmu.
A protože firmu z pražských Vršovic tímto stylem dělil od bankrotu týden, maximálně dva, jedinou možností byla otočka. „Propouštět lidi je až ta úplně nejkrajnější možnost, to jsem nechtěl. Tak jsme se přirozeně dostali k rouškám,“ přemítá Petrův.
V tomto případě to ovšem nebylo tak snadné – tým Brašnářství Tlustý je zvyklý na precizní kožedělnou výrobu, a většina strojů navíc pamatuje zcela jiné časové období.
„Není to tak, že jsme přepnuli na roušky a ty nám teď sjíždí z výrobní linky. Všechno děláme ručně a náš člověk ušije čtyři až pět roušek za hodinu,“ vypočítává Petrův, který se škálování rozhodl vyřešit najímáním domácích šiček. Těch se jen za 48 hodin přihlásilo přes 300.
„Musí se ovšem domluvit, zkoordinovat, nasmlouvat, zavážet a tak dále. My to přes web dokážeme prodat, ale takto komplexní logistiku se učíme za pochodu. Jedeme bomby, je to jako hackathon v tryskovém režimu,“ směje se do telefonu podnikatel.
První kolo proběhlo v pátek a roušky se vyprodaly během devíti minut. Když to dobře půjde, Petrův odhaduje, že brašnářství najme další šičky. „I pro ně je to ale nové, takže dejme tomu, že se bavíme o třech stupních kvality roušek. Trojka a dvojka poputují díky formě crowdfundingu na charitu, jednička se pak normálně za peníze prodává.“
Petrův se tak dostal do stavu, kdy současnou situaci interpretuje jako zcela nový typ příležitosti – roušky nejsou nedostatkové zboží jen v Česku, ale i v mnohých okolních zemích. „U Číňanů se teď stojí fronty z celého světa a obrazně, mnohdy i reálně, s kufry plnými peněz. A ani Čína není co do výroby bezedná. Makám proto na tom, abychom v řádu týdnů, pokud bude v Česku tou dobou už roušek dostatek, začali prodávat do Německa.“
Druhou, a dokonce důležitější věcí, která brašnářství drží z hlediska cash flow nad vodou, jsou improvizované ochranné štíty.
„Když jsem v osm večer oznámil prodej štítů, tak nám spadly servery, prestože jsme je posílili. Za čtyři hodiny jsme jich prodali sedm tisíc,“ říká Petrův a dodává, že se okamžitě začaly ozývat bezpečnostní a další společnosti potřebující štíty pro své lidi „v první linii“.
Brašnářství už přitom udělalo několik závozů do pražských nemocnic zcela zdarma díky tomu, že se lidé složili.
„Jestli na tom celkovém stavu spatřuji něco úžasného, tak jak se v Češích odbrzdilo to dobré. Takové maličkosti. Nám například najednou zazvoní u firmy kurýr s 20 hamburgery, které jsme si neobjednali. Prý je posílá jedna paní, že prý máme určitě hlad. Dva zbudou, a tak nabídneme závozníkovi, který přijede s obálkami,“ popisuje Petrův.
„Druhou fajn věcí pak je, že jsme se s tím prostě přestali s*át. Osekal se veškerý bullshit a všichni makají s jedním jediným cílem – zvládnout to.“
