Už tento týden v sobotu začíná jubilejní 30. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Kvůli covidu se musel z původního letního termínu posunout na září, návštěvníci se ale i tak dočkají světoznámých hudebníků, skladatelů i operních hvězd v čele s legendou opery Plácidem Domingem.
Jednou z hvězd festivalu a hostem Plácida Dominga bude i mezosopranistka Štěpánka Pučálková, která je sólistkou a členkou ansámblu Semperovy opery v Drážďanech.
Její jméno je pro fanoušky opery dobře známé. Za roli Charlotte v opeře Werther například obdržela nominaci na Thálii a Cenu ředitele Národního divadla pro pěvce do 35 let. A pravidelně účinkuje na významných festivalech a divadlech především v německy mluvících zemích.
Sama začínala u klavíru, ale postupně jí učaroval zpěv. Nakonec absolvovala na Universität Mozarteum Salzburg. „Počátky jsou u zpěvu ale náročné. Nestačí jen umět zpívat, musíte se i prosadit, být cílevědomá a zároveň i trochu diplomat. A také mít hodně štěstí. Dostat se do tohoto byznysu po škole bylo asi to nejtěžší, co mě zatím potkalo. Je tam těžká konkurence,“ říká přední česká operní pěvkyně.
Kdybyste mi měla „prodat“ operu. Co byste zmínila?
Určitě bych se snažila přiblížit vám nuance operních děl. Také bych vám doporučila nějakou lehčí operu na začátek, pokud jste na žádné ještě nebyl. Například melodie, které jsou známé, třeba Carmen nebo Lakmé. Abyste tam zaslechl něco, co byste mohl znát. A také bych zdůraznila, že klasická hudba rozhodně není vážná a není potřeba se jí bát. Já označení „vážná“ vůbec nemám ráda. My interpreti nejsme vůbec vážní lidé. A jsou i komické opery, u kterých se lidé zasmějí.
Dokonce se, a to většinou nemá rád klasický milovník opery, často objevuje v některých inscenacích i nahota a extravagance. Což naopak mladé může přilákat a režiséři na to sází. Pokud rád chodíte na muzikály, tak je to trochu podobné, pouze nezpíváme na mikrofony, ale využíváme jen akustiku a vlastní fyzické možnosti.
V dnešní době už ani moc nenajdete baculaté operní zpěváky, jak si mnozí lidé myslí. To se dávno nenosí, protože i opera jde s dobou. Divák se má pokochat nejen poslechem, ale i okem. Zpěvák se na jevišti musí hodně hýbat, tančit. Opera už není statická podívaná, kde dříve zpěváci většinou jen stáli.
Jak jste se vyrovnávala s uplynulým rokem a půl, kdy kulturu omezoval covid?
Myslím, že to bylo těžké období pro většinu z nás. Ze začátku jsem si vůbec neuměla představit, jak dlouho bude nucená pauza trvat. V divadle nám 13. března oznámili, že se zavírá až do 19. dubna. Něco nepředstavitelného, myslela jsem si. Když se sezona už vůbec nerozběhla, doufala jsem, že od září to bude jiné. Nebylo.
Hráli jsme pouze dva měsíce, navíc ve zkrácených verzích, které podléhaly hygienickým nařízením. Zpívali jsme v rouškách, nesměli se přibližovat více než na šest metrů a v publiku sedělo jen 330 lidí… Všichni neustále propadali větší beznaději, co bude dál. Ostatně i letošní podzim je v tomto směru velmi nejistý.
Štěpánka Pučálková s Plácidem Domingem ve Stavovském divadle v roce 2019
Stejně jako další umělci jste nemohla nějakou dobu vystupovat vůbec. Bez náhrady. Jak jste takový výpadek řešila z ekonomického pohledu?
Paradoxně to na mě doléhá víc teď, jakoby zpětně. Teprve od letošního ledna jsem honorována v kurzarbeitu, kdy dostáváme jen určitou část měsíčního platu. Nicméně mohu být vůbec ráda, že nějaký pravidelný příjem, ač krácený, stále mám. Spousta mých kolegů, kteří jsou na volné noze, takové štěstí neměla vůbec.
Co mě ale zasáhlo více než zmiňovaný kurzarbeit, je zrušení všech koncertů a hostování v divadlech po celé Evropě. Tyto projekty jsem měla nasmlouvané roky dopředu a zrušily se bez náhrady. Naštěstí mohu nyní konečně říci, že se kultura dává opět do pohybu a mě tak od září čekají krásné projekty jak na mé domovské scéně v Drážďanech, tak i například u nás v Česku.
Řada umělců se v pandemii upnula na online vystupování a další nové formy. Zkoušela jste také něco nového?
Já sama jsem nic takového neorganizovala, ale žádné takovéto příjemné možnosti jsem se nebránila. Naskytla se mi krásná příležitost spolupracovat na projektu Europe@Home, který pořádal slavný houslový virtuos Daniel Hope přímo ve svém obývacím pokoji v Berlíně. Třikrát do týdne si pozval zástupce každého ze sedmadvaceti evropských států, aby s nimi přednesl jejich národní hudbu, povídal si o jejich vlasti a zprostředkoval alespoň online formou jedinečný hudební zážitek lidem toužícím po hudbě tam venku.
Celý projekt zaštiťovala německo-francouzská televize Arte a pro mě bylo opravdovou ctí zastupovat naši zemi a spolupracovat s tak úžasným hudebníkem, jako je právě Daniel Hope. V Semperoper Dresden jsme také vytvořili online projekt s názvem SemperDonnerstag, kde jsem se svými kolegy z divadla natočila krásné milostné valčíky Johannese Brahmse.
Máte domovskou scénu v Drážďanech. Jak se vám vystupuje před německým a před českým publikem? Je v tom rozdíl?
Vždy se těším tomu, když na operu přijde hodně lidí a přijdou si ji užít. Na to nepotřebujete geografické rozdělení, stačí jen láska k hudbě. A ta je v obou zemích stejná. Pro mě je vždy potěšení vystupovat doma a před českým publikem. I když jsem samozřejmě častěji na scéně v zahraničí, vždy se na české jeviště nesmírně těším.
Jak to funguje například s hostováním? Můžete si volně vybírat, kde zazpíváte?
U nás v Drážďanech, kde jsem už třetím rokem v angažmá, mi vycházejí s hostováním mimo domovskou scénu velmi vstříc. Samozřejmě to nemůže ohrozit moje termíny zkoušek a představení. Takže když mi přijde nabídka na koncert či hostování, domlouvám se se správou opery, nebo i přímo s režisérem, jako v případě koncertu v Českém Krumlově.
To bylo trochu napnuté, protože termín koncertu se přesouval z původního červencového na září a nám 30. srpna začíná nová sezona, se všemi zkouškami a představeními. Divadlo mě nakonec na tento krásný koncert uvolnilo.
Štěpánka Pučálková a Plácido Domingo
Funguje u operních pěvců sponzoring, jako je to třeba u popových hvězd?
V klasické hudbě je to bohužel v o dost menší míře. Kultura je často na chvostu. Viděli jsme to i během covidu. Když to srovnám třeba se sportovci, přičemž bych řekla, že pracujeme stejně tvrdě a intenzivně jako oni a musíme také cvičit a dřít, tak i přesto je operní zpěv trochu opomíjený. Velké projekty jako třeba Operalia, světová pěvecká soutěž Plácida Dominga, mají velké sponzory, konkrétně třeba Rolex.
Ale ne každý takového sponzora najde. Každá spolupráce třeba s oděvní, šperkařskou, či jinou firmou je pak takovým malým úspěchem, protože velké večerní róby nebo krásné šperky jsou vlastně taková naše pracovní uniforma. Na druhou stranu ale chápu, že klasická hudba a opera není druh zábavy pro širokou veřejnost, nejsme tím pádem tolik vidět, a proto může být získání takové spolupráce o něco složitější.
Dočetl jsem se o vás, že máte ráda rychlá auta. Máte nějaké vysněné?
Jsem milovnicí krásných a rychlých aut, to je pravda. Spíše než samotný model mám oblíbené značky, jsou to především vozy německé výroby. Sama jezdím Mercedesem třídy A, je to takový můj mazlík. Do budoucna bych ráda nějaké pěkné SUV, nejlépe stejné značky. Jsem opravdu hodně na cestách, často i s mnoha zavazadly a kufr mého „áčka“ už kapacitně nestačí.
A v sedmém nebi jsem byla samozřejmě při oslavě 75. výročí založení automobilky Ferrari v roce 2017 na jejich testovacím okruhu v italském Maranellu, kde jsem v rámci těchto narozenin zpívala.
To Ferrari mě zaujalo. Jak jste se k tomu dostala?
Moje zahraniční agentura dostala poptávku od Ferrari. Přáli si, abych natočila video s árii Carmen. Ve Ferrari se to líbilo a za pár dní jsem už letěla do Modeny, odkud mě ihned dovezli do Maranella na okruh Pista di Fiorano. Byli tam pozvaní majitelé aut Ferrari a další hosté, byli tam i slavní jezdci formule 1. Byl připraven velkolepý galaprogram s tanečníky, speciální projekcí, báseň tam přednášel herec Liam Cunningham a zařadili tam i vzpomínku na Michaela Schumachera.
Já jsem vystupovala v rudých šatech a zpívala jsem árii z opery Carmen. Vedle mě stálo Ferrari Portofino a i to úplně první Ferrari, které snad řídil samotný Enzo Ferrari. Když jsem dozpívala, tak auta nastartovala a za burácení odjela. To bylo pro mě zážitek.
Půjčili vám něco ke svezení?
Nechali mě si do auta sednout, ale nejezdila jsem.
Na zahajovacím galavečeru krumlovského hudebního festivalu vystoupíte po boku Plácida Dominga. Jak se na to těšíte?
Když si uvědomím, s jakými světovými hvězdami maestro během své jedinečné kariéry vystupoval, je jasné, že je to pro mě velká čest, obzvlášť když mohu s maestrem Domingem vystoupit již podruhé.
Poprvé ve Stavovském divadle Plácido Domingo koncert dirigoval, nyní mám to štěstí si s ním zazpívat dokonce i několik duetů. Také mě samozřejmě těší, že mě vedení festivalu v Českém Krumlově opět vybralo pro jeden ze svých nejprestižnějších koncertů.
Na krumlovském festivalu vystoupí Pučálková se šperky od šperkařské firmy Jitky Mlynarčík Kudláčkové. Na fotografii s autorem sady Davidem G. Hrubcem.
Na co se od vás mohou lidé těšit?
Vystoupím společně se slovenskou sopranistkou Adrianou Kučerovou jako host Plácida Dominga. Nabídneme mix známých i méně známých operních árií a ve druhé půli to bude výběr ze španělských zarzuel, což je takový temperamentní druh španělské opery, v našich končinách méně známý.
S Maestrem Domingem zazpívám dva duety, dále jednu sólovou zarzuelu a jeden španělský duet s Adrianou. Bude to rozhodně zajímavé a myslím, že i pro publikum něco úplně nového.
Pozorujete, že mají lidé o operu a kulturu obecně po roce a půl „sucha“ zájem?
Když jsem letos byla hostem ve Vídeňské státní opeře, nebo také na letním salcburském festivalu, byla jsem opravdu mile překvapena, že sály jsou skutečně vyprodané a místa do posledního možného zaplněná. Především si myslím, že lidem velmi chyběl sociální kontakt s ostatními a samozřejmě také hudba, a snaží se to nyní dohnat.
Jsem dojatá, když vidím, jak je náš koncert v Českém Krumlově prakticky vyprodaný. Je mi totiž jasné, že podmínky pro návštěvu takovýchto akcí nejsou každému příjemné. Sedět dvě hodiny v respirátoru a muset se před akcí prokazovat testem nebo očkováním je pro spoustu lidí jistě demotivující. Přesto diváci chodí a doufám, že i nadále chodit budou. Jen pro ně totiž hudbu děláme.
Máte nějaké vysněné jeviště, na kterém byste chtěla vystupovat?
Snem každého operního zpěváka jsou samozřejmě scény jako Vídeňská státní opera, MET v New Yorku nebo milánská La Scala. Já sním také o dalších velkých německých scénách, jakými jsou například Bayerische Staatsoper, Staatsoper Unter den Linden v Berlíně, nebo Royal opera house v Londýně. Sny se mají plnit a já pevně věřím, že alespoň na jedné z těchto krásných scén jednou v budoucnu vystoupím.
