Češi letos nezískali žádného Oscara, ale nebýt Čechů ze společnosti Sirena Film, neměl by žádného Oscara snímek Na západní frontě klid.
Řeka pod Vyšehradem neteče pozpátku, přesto roku 1918 předchází rok 1946. Ozvěna se z vyšehradské skály neline dřív než lidský hlas, přesto echo druhé světové války předchází té první.
„S Keirou Knightley jsme točili Aftermath, česky Následky, byť tuzemská kina uváděla film pod jiným názvem, teď si jen nemohu vzpomenout, pod jakým…“
Pod jakým? Pod tímhle: Zraněná srdce. Nechme stranou štiplavý komentář, že Pavel Müller nejspíš raději podvědomě vytěsnil svévolnou interpretaci angličtiny v duchu červené knihovny.
Mnohem důležitější než červená knihovna je červený koberec, který se rozvinul před společností Sirena Film, jejímž je Müller spoluvlastníkem a jednatelem. Rozvinul se právě díky Aftermath, v rámci pozitivního následku Následků.
„Německý producent Malte Grunert, který stál za Aftermath s dějem odehrávajícím se těsně po druhé světové válce, se nám díky této dobré spolupráci ozval, když pro Netflix připravoval Na západní frontě klid,“ dořekne jeden z majitelů společnosti.
A samozřejmě mluví o zpracování tragédie ze zákopů, v nichž explodovaly granáty první světové, kterými byl starý dobrý svět jednou provždy vyhozen do povětří.
Snímek to zachytil s tak brutální věrností a tak působivě, že minulý měsíc sebral Oscary za nejlepší mezinárodní film, kameru, hudbu a výpravu, a to ještě další nominace, které se týkaly i Čechů, zůstaly neproměněny.
Oceněný film se natáčel v Česku a o jeho vznik se prakticky na klíč starala právě firma, v jejímž čele Pavel Müller stojí a jejíž obrat se ročně pohybuje kolem čtyř stovek milionů korun.
Zdaleka nejen o oscarovém díle vypráví muž s prošedivělým plnovousem sedící v prostorách společnosti pod bájným Vyšehradem. Na západní frontě je klid, ovšem na jižním okraji Prahy si nic takového nemohou dovolit.
