Máte za to, že v práci musíte přede všemi vypadat vždy bezchybně? Nenechte se mýlit. Ukazuje se, že když lidé přiznají, že jsou zranitelní, jsou jim ostatní daleko ochotnější pomáhat. Vezměte si tento příklad.
V roce 2009 uspořádala americká vojenská agentura Defence Advanced Research Project Agency (DARPA) soutěž, která měla za cíl zmapovat, jak funguje spolupráce na internetu a komunikace na sociálních sítích. Cílem soutěže bylo nalézt 10 červených balonků rozesetých po celém území Spojených států.
Výherní strategie týmu z MIT? Ukázat, že na to rozhodně sám nestačí a že potřebuje pomoci. Členům massachusettského týmu se během pár hodin podařilo díky tomuto přístupu nalákat více než čtyři tisíce dobrovolníků, kteří se do hledání balonků zapojili. A to na principu řetězového kontaktování.
Motivace? Ten, kdo balonek našel, dostal dva tisíce dolarů. Ten, kdo dotyčného do výzvy přes internetový link přizval, obdržel tisíc dolarů. Tomu, kdo pozval tuto osobu, připadlo 500 dolarů atd.
Na tomto případu se dá dobře pochopit, jak to, že ukážete slabost, zvyšuje chuť ostatních na řešení problému pracovat. Jistě vás zde napadne, jestli primární motivací nebyly peníze. Ukázalo se, že nikoli. Ostatní týmy také použily finanční odměnu jako motivaci, nedokázaly ale v lidech vyvolat pocit, že potřebují při hledání právě jejich pomoc.
A v tom spočíval úspěch výherního týmu. Zpráva, kterou vysílal, byla totiž jasná: „Můžeš nám pomoci. Potřebujeme tě.“ Profesor Jeff Polzer z Harvardu dodává:
„Když ukážete, že jste zranitelní, pomůže to celému týmu hnout se z místa a společně na situaci pracovat, beze strachu a pochyb. Nám všem to pomáhá vnímat tým jako jednu jednotku.“
Myslete na to, že spolupráce a kooperace nepřicházejí samy od sebe a jen tak. Odvíjejí se od toho, jak funguje skupina, a někdy to tedy znamená, že musíte ukázat, že od ostatních potřebujete jejich pomoc.
